|
Následující text je úryvkem z publikace „Námořní žurnál díl 1. - Z palub a moří“ s podtitulem „Autentické příběhy posádek rakouských válečných lodí v 19. Století“
Jedná se vlastně o reprint historické publikace „Památné události jeho veličenstva Válečného námořnictva“ vydaném v Pulji 18.srpna 1898.
Autorem reprintu je pan Milan Jelínek. Tuto špatně sehnatelnou publikaci vřele doporučuji všem obdivovatelům krkolomného jazyka 19. století.
1853 – J.V. Briga „HUSSAR“ a Goeletta „ARTEMISIA“ se připravují k boji
s americkou korvetou „ST.Louis“
Na počátku padesátých let byly přístavy v Levantě útočištěm z Evropy uniklých politických provinilců, ano i zločinců, kteří díky netečnosti tureckých úřadů a takřka jim na očích, tropili neplechy, ba beztrestně se dopouštěli též závažných provinění.
Stejné poměry byly i ve Smyrně, když se tam v létě r. 1853 po delší dobu zdržovala Jeho Veličenstvo briga HUSSAR, na které vele c. k. poručík August Schwarz. Dbaje ve městě stávající nejistoty, obmezil velitel co možno styky s pobřežím, mužstvu nebylo dovoleno choditi na zem, kdežto důstojnictvo smělo k zotavení pobývati až do západu slunce v evropském tj. francouzském dílu městském. Přitom bylo přísně nakázána nejvyšší opratrnost, a nedovoleno zacházeti do vnitřního města.
23. června o 5. hod. Odpolední jeli od HUSSARA na zem fregatní poručík z Auernhammerů, námořní kadet Otto svobodný pán z Hackelbergů a lodní lékař dr. Hubna, první dva oblečeni v uniformu, Dr. Hubna v civilní šat.
Všichni zašli do kavárny Bonifacia, stojící na „anglickém nábřeží“, která byla v tuto hodinu navštěvována lepší evropskou společností smyrenskou.
Krátce před západem slunce vniklo do kavárny asi 30 mužů ozbrojených pistolemi, dýkami, noži a obušky – byli to ponejvíce političtí uprchlíci – a přepadli oba dva svou uniformou znatelné důstojníky. Dvě z pistole vypálené rány na fregatního poručíka Auernhammera sice šťastnou náhodou minuli cíle, ale hned na to, zasažen obuškem do hlavy, sklesl přepadený důstojník na zem. Současně byl námořní kadet baron Hackelberg bodnut dýkou do života a vyvlečen od zástupu z kavárny ven.
Dr. Hubna nebyl pro svůj civilní šat od útočníků poznán, i zůstal ušetřen.
Angličané pánové Osvald Werry a Bedřich Turrel – řiditel anglické školy ve Smyrně, kteří seděli u stolu s rakouskými důstojníky, bránili se velmi židlemi proti násilníkům a hájili s nasazením vlastních životů na zemi ležícího poručíka Auernhammera , apn Werry byl při tom raněn na hlavě. Za podpory kavárních zřízenců, podařilo se násilníky zahnati, takže dík jejich chrabrému přispění, byl důstojníku tomuto obhájen život.
Jmenovaní dva páni odvezli potom zraněného důstojníka na Brigu HUSSAR, a vrátili se do města aby pátrali po kadetu Hackelbergovi.
Velitel HUSSARA který byl za přepadu na lodi, rozkázal ihned připraviti loď k boji, dal válečně vyzbrojiti čluny a vyslal pod velením jednoho námořního kadeta oddíl mužstva k rakouskému jenerálnímu konsulátu oznámiti případ konsulovi a na ochranu konsulárnímu úřadu. Dále vyslal ozbrojený člun na místo zločinu aby tam pátral po zmizelém kadetovi.... Tento člun se vrátil o jedenácté hodině v noci, ale přivezl pouze kadetovu čepici, kterou mu kavárník odevzdal, a kabát který byl nalezen na mořském břehu. Ten byl úplně promočen a měl na levém šosu velikou, od bodnutí dýkou procházející díru. Poručík řadové lodi Schwarz podle toho usoudil, že těžce raněný kadet Hackelberg byl zločinci hozen do moře. Toto domění bylo hohužel správné, a byla mrtvola za svítání vytažena poblíž kavárny z moře a dopravena na HUSSARA.
C.K. jenerální konsul z Weckbeckerů, srozuměv se s velitelem brigy, důtklivě vyzval jenerálního vladaře smyrenského Aliho pašu, aby dal vrahy vypátrati, zatknouti a podle zákona potrestati. Avšak tento svých povinností nedbalý hodnostář, se k tomu neměl a vyvolalo to všeobecné pohoršení, že se vrahové už den po přepadnutí v ulicích smyrenských nejen svým činem honosili, ale i pronášeli hrozby proti c. k. jenerálnímu konsulovi, následky toho musela býti budova jenerálního konsulátu střežena mužstvem brigy. Jenerální konsul tehdy vyslal konsulárního kancléře dr. Walchera do Cařihradu, aby oznámil případ tamnějšímu c. k. internuntiovi, svobodnému pánu z Brucků. Ten pak žádal od turecké vlády plného zadostiučinění, a žádostí jeho bylo bez odkladů vyhověno. Turecká vláda sesadila smyrenského vladaře Aliho pašu a vyslala do Smyrny tajemníka ministerstva zahraničních záležitostí Kabouli effendiho, aby dal provinilce zajmouti a potrestati. Zároveň bylo internuntiovi přislíbeno, že se učiní přísná opatření proti politickým uprchlíkům v tureckých přístavech, a že též budou vydáni c. k. vládě všichni oni rakouští poddaní, kteří se zůčastnili přepadu.
Mezi osobami zatčenými pro tuto vraždu byl i jeden rakoský příslušník jménem Martin Kószta, jenž vydán jenerálnímu konsulátu, byl pro nejistotu ve městě panující odveden na HUSSARA, kde měl býti až do převezení do Rakouska střežen. Kószta zdržoval se poslední léta v Americe a přepravil se před vraždou po americké bárce MIMOSE z Bostonu do Smyrny. Den před vraždou přijela do Smyrny korveta Spojených států severoamerických ST. LOUIS a zakotvila na rejdě, velel na ní komodor Ingraham.
Soudruzi zatčeného zločince využitkovali této okolnosti na jeho prospěch a obrátili se o pomoc k americkému konsulovi. Vybídnutí jsa konsulem, poslal komodor Ingraham poručíkovi Schwarzovi list, v němž protestoval proti věznění Kószty jako amerického občana a požádal, aby mu byl vydán. Velitel HUSSARA dovolil, aby americký konsul i komodor Ingraham jednali v jeho přítomnosti s Kósztou, ale dorozuměv se s konsulem z Weckbeckerů, odřekl jej vydati, poněvadž Kószta nemá průvodního listu ani jiných listin, jimiž mohl prokázati, že jest občanem Spojených států. Američtí hodnostáři ale nebyli s touto odpovědí spokojeni. Ráno příštího dne zakotvila se korveta ST. LOUIS asi na 200m poblíž HUSSARA po jeho levé straně a Ingraham dal nabíti děla na ostro. Toto vyzývavé jednání, navíc provedené před očima města, bylo hrubou demonstrací proti c. k. vlajce, a velitel HUSSARA učinil okamžitě bez meškání k odporu potřebná opatření, jsa odhodlán netrpěti žádných přehmatů a konati až do krajností, co mu jako c. k. důstojníku kázala jeho povinnost.
Když se dozvědělo vrchní námořní velitelství v Terstu o vražedném útoku, vyslalo bez meškání do Smyrny eskádru složenu z plachetnich fregat NOVARA a BELLONA a korvety MINERVA. Trvalo ale týdny, než tam eskadra dojela, a mezitím byl poručík řadové lodi Schwarz v obtížném postavení.
Soudruzi Kósztovi veřejně prohlásili, že nejen za noci HUSSARA přepadnou, aby vysvobodili vězně, ale že zavraždí jenerálního konsula z Weckbeckrů a zapálí konsulární budovu, bylo tedy zapotřebí největší ostražitosti, bdělosti a příprav nejenom na lodi, ale též v konsulátu, střeženém lodním mužstvem.
Tyto už tak dost nepříjemné poměry byly ještě zhoršeny bezohledným jednáním amerického velitele, který maje pod sebu loď co se týče výzbroje a velikosti HUSSARA daleko mocnější, připravoval se k násilí, takže se zdálo, že nebude možno se vyhnouti zápasu.
Časně ráno 2. Července přijel Ingraham na HUSSARA, aby oznámil jeho veliteli, že obdržel od amerického vyslance v Cařihradě rozkaz zmocniti se Kószty násilím, nebude-li mu po dobrém vydán, a že tedy, nestane-li se tak do 4. Hodiny odpolední, od té chvíle počne nepřátelství . Schwarz, jsa stran Kószty závislý na rozhodnutí konsulárního úřadu, odkázal jej na rakouského konsula a odepřel dále vyjednávati, řka, že na násilí odpoví též násilím.
Na to připravila se americká korveta k boji. Měla 700 tun nosnosti a byla ozbrojena 20 30 liberními děly, kdežto HUSSAR měl tolko 462 tun nosnosti a 16 14 liberních děl. Přes tento nepříznivý poměr velikosti a výzbroje nebylo na HUSSARU malomyslných, a každý, od velitele po posledního plavce, byl hotov rozhodně a v jednotě hájiti cti své vlajky do poslední krůpěje své krve.
Schwarz by se mohl vyhnouti boji, kdyby se byl dal do ochrany tureckých batterií a válečných lodí ukotvených před tureckou čtvrtí, jichž velitelé stejně jako turecký paša, lhostejně pohlíželi na počínání americké korvety, příčící se mezinárodnímu právu. Ale udatný ten rakouský důstojník, jsa si náležitě vědom práv a povinností , nepomýšlel na ústup, nýbrž dále připravoval svou loď k boji. Krom toho nařídil, že kdyby boj pro HUSSARA nepříznivě dopadl, mají Kósztu zastřelit.
V tomto kritickém čase přišla HUSSARU na pomoc Jeho Veličenstva goeleta ARTEMISIA. Tato loď o 182 tunách nosnosti a ozbrojená 10 6 liberními děly, stojící pod velením poručíka řadové lodi Richarda z Barry, měla svou stanici v Syře. Tam také se její velitel 26. Června dozvěděl ze smyrenského časopisu „Impartial“ o kruté vraždě nešťastného kadeta barona Hackelberga a též o nesnázích pro zatčení jednoho z vrahů mezi brigou HUSSAR a americkou korvetou. Ačkoli neměl dovolení opustiti obvodu přikázaného mu na křižování, rozhodl se Barry plouti bez odkladů do Smyrny a postaviti svou loď pod rozkazy velitele HUSSARA.
ARTEMISIA připlula včas, takže byla HUSSAROVI podporou, které měl nanejvýš zapotřebí, lodi dohromady byly ale přec slabší nežli jejich protivník.
Poručík řadové lodi Schwarz povolal hned k sobě velitele ARTEMISIE, aby se ve spolek umluvili, jak si budou počínati.
Aby goeleta nebyla jednak přespříliš vysazená zkázonosné střelbě nepřátelských 30 liberek, a nepřítel byl přece jen nucen obou lodí dbáti, obdržel Barry rozkaz křižovati na dostřel z bambitky před přídou americké korvety, avšak na počátku zápasu vypáliti na protivníka děla obou stran, a po několika hromadných výstřelech z ručnic pokusiti se zlézti jej na přídi nebo na zádi. Takto si počínajíc, byla by měla hojně mužstvem obsazená goeleta nejvíc vyhlídek na zdar a zároveň by byla oslabila útok na HUSSARA.
O 8. Hod. ranní na obou lodích trouben poplach k boji. ARTEMISIA rozpjala plachty a připravovala se, neohroženě křižujíc před přídou nepřítele, jej slézti.
Americká korveta, aby mohla na HUSSARA lépe po jeho délce páliti, navinula tolik svého řetězu, že stála nyní svou přídou nad kotvou, Schwarz si stejně počínal a dal HUSSARA připraviti, aby mohl popřípadě rozepnouti plachty. Tak ostaly včecky ty lodě po několik hodin, bedlivě se pozorujíce, naše c. k. lodi stále hotovy okamžitě co nejrázněji na útok odpovědíti.
Blížila se hodina, na kterou byl povězen začátek nepřátelství, poručík řadové lodi Schwarz krátce oslovil své důstojníky a mužstvo. Každý s důvěrou očekával počátek boje. Ale v poslední chvíli se konsulové dorozuměli, jak by bylo možno zameziti hrozícímu boji.
Krátce před 4. Hodinou přijeli na korvetu americký konsul Mr.Ofeley a na HUSSARA jenerální konsul Weckbecker a odevzdali velitelům od nich obou podepsanou písemnou smlouvu, podle níž se byli shodli dočasně odevzdati zatčeného do opatrování francouzskému jenerálnímu konsulátu, až bylo zjištěno, kterého státu jest Kószta příslušníkem. Před západem slunce rozpjala korveta ST. LOUIS plachty, vrátila se na místo , kde byla dříve zakotvena vzdálená od HUSSARA 600 – 700m, načež vzdaly se též c. k. Lodě hotovosti k boji, ARTEMISIA pokojně zakotvila pobliž HUSSARA.
Martin Kószta byl ještě téhož dne večer odevzdán francouzskému jenerálnímu konsulátu. Záležitost ta, pokud se týkala válečného námořnictva, byla tím vyřízena, jenerální konsul Weckbecker předal ještě veliteli HUSSARA list, kterým byl tento zproštěn povinnosti dbáti Kószty.
13. července o půl noci zakotvily na rejdě smyrenské Jeho Veličsnstva fregaty BELLONA a NOVARA, jimž velel kapitán řadové lodi Antonín svobodný pán Bourguignon. Velitel korvety ST. LOUIS vyslal k němu ráno svého prvního důstojníka, aby jej uvítal a zároveň oznámil, že jest mu pro chorobu nemožno sám na loď přijíti. Bourguignon odpověděl, důstojníkovi, že lituje, že mu není možno s jeho velitelem mluviti.
Před polednem toho dne odplula americká korveta ST.LOUIS z přístavu.
21. července sloužena na fregatě NOVARA zádušní mše za zavražděného kadeta svob. Pána Hackelberga, která se zůčastnila valná část cizích konsulárních úředníků a ve Smyrně sídlící rakouští poddaní. Za mše vlály na konsulátech, jichž členové se jí účastnili, vlajky v půl žerdi. Mrtvola byla potom převezena do Rakouska a pohřbena v rodinné hrobce v Bisambergu.
Ve zprávách o tomto příběhu chválí poručík řadových lodí Schwarz pravé vojenské chování a výtečné smýšlení důstojníků i mužstva, jež jej k milé naději, že s mnohem silnějším protivníkem možný nastávající boj skončí pro naší vlajku čestně a jí nové slávy dodá.
Jeho c.k. Apoštolstké veličenstvo poté ráčilo naříditi, aby velitelům brigy HUSSAR, který byl mezitím povýšen na hodnost korvetního kapitána, a goelety ARTEMISIA byla vyslovena jeho spokojenost s jejich statečným chováním, prokázaným při hájení cti c. k. vlajky.
V následném výnosu vrchního námořného velitelství, kterým bylo ohlášeno toto Nejvyšší vyznamenání, byl Schwarz ještě zvláště pochválen za rázné počínání si za nejobtížnějších poměrů, které mohou překvapiti námořného důstojníka. Dále byl v něm pochválen také Barry za samostatné rozhodnutí pospíšiti na pomoc veliteli brigy HUSSAR.
Stejně čestná byla i pochvala polního maršálka hraběte Radetzkého, který prý psal vrchnímu velitelství námořnímu: „Se skutečným potěšením jsem četl ony zprávy a poznávám v rytířském a ctném chování se tak malého dílu c. k. námořnictva v daleké cizině plod praého, vojenského ducha, který nechť vždy pojí pozemní i námořní moc rakouskou.“
|
