Příběh Styngerů v Afghanistánu
Spojené státy podporovaly Afghánské mudžahedíny v jejich boji proti Sovětskému svazu, tato podpora však byla ve valné většině pouze finanční a dlouhou dobu se Spojené státy vyhýbaly přímým dodávkám pokročilých zbraňových systémů. Poté, podle některých zdrojů, co se příliš neosvědčili protiletadlové střely SA7 a Blowpipe bylo rozhodnuto o poskytnutí Stingerů. Prvním potvrzeným sestřeleným Sovětským letounem se stal v září 1986 bitevní vrtulník Mi-24 v kódu NATO Hind. Celá událost proběhla asi takto: 25. záři 1986 se z běžného bojového letu vracelo na základnu v Džalalabádu osm Mi-24, když v tom zasáhla vedoucí stroj raketa, po krátké době se k zemi v plamenech zřítil i druhý stroj z formace. Poté se osádky pěti strojů v pochopitelné panice pokusili vyhnout sestřelení rychlým přistáním a to doslova kam se dalo. Osmý stroj zaútočil na místo odpalu, ale byl též zničen, něco takového se Sovětským pilotům ještě nestalo. V rámci tajné operace CIA, Cyklone, bylo do Afghanistánu dodáno 250 těchto raketových systémů(nakonec jich bylo prý do konce války až 2000). Od této doby pozbyl Sovětský svaz absolutní vzdušnou nadvládu nad Afghanistánem. Do té doby byly mudžáhedíni odkázáni na mnohem méně účinný a hlavně mnohem rizikovější způsoby PLO. Podle mnohých rozborů sovětsko-afghánské války byl tento moment posledním hřebíčkem do pomyslné rakve internacionální pomoci. Paradoxem zůstává to, že Spojené státy některé Stingery od mudžáhedínů odkupovaly zpět, takže je vlastně zaplatili dvakrát. Američané se též velmi snažili, aby Stingery nemizely a proto Afgháncům vydávaly nové střely až po prokázaném využití těch předešlých (odtud pravděpodobně pocházejí všechna ta natočená videa např. viz. níže).
Sověti se také pokusili přítomnosti tak pokročilého zbraňového systému v Afghanistánu využít a to jak z důvodů vyvinutí účinné obrany, tak i z důvodu vývoje vlastních zbraní tohoto typu a tak byla vyvinuta snaha o ukořistění funkčních exemplářů a to i přes to, že již v té době měli Sověti k dispozici podrobné plány Stingerů. To ale nemění nic na faktu, že velení 40. armády vydalo příkaz k vyznamenání kohokoli za ukořistění kompletního Stingeru, řádem Hrdina Sovětského svazu.
To jaký skutečný vliv mělo nasazení Stingerů na výsledek války nechme na vojenských teoreticích. To co k tomuto můžeme poznamenat je fakt, že již nic od 25. září nemělo být stejné, alespoň né pro Sovětské piloty a vzhledem k rozlehlosti Afghanistánu i pro sovětské pěšáky, protože přišli o svou, do té doby, velmi účinnou blízkou leteckou podporu. Mezi Sovětským leteckým personálem došlo po nasazení Stingerů k rapidnímu poklesu morálky a to proto, že jejich frustrace se nyní ještě umocňovala nově zaváděnými předpisy a běžnou praxí, kdy se například vedoucí místo ve formaci rovnalo, v případě napadení stingerem, vysoké pravděpodobnosti smrti. Americké odhady uvádějí, že Stinger měl 30-40% pravděpodobnost sestřelu. V roce 1987 se ztráty Sovětského letectva vyšplhaly na 270 sestřelených letounů všech typů.
http://www.youtube.com/watch?v=qJaZtAYM9KUhttp://www.youtube.com/watch?v=wobG_68P_LEautor: hans.s
*zdroje informací internet, kniha Velký hazard
