KVH VVP MILOVICE

Tak jsem se rozhodl trochu shrnout historii některých batohů používaných něm. ozbrojenými silami během WW II, začnu Batohem pro dělostřelecvo (Rücksack für Artilerie), tento batoh byl zaveden během r. 1940 a měl u jednotek dělostřelectva nahradit Tornistry M34 a M39, od r.1941 se začíná tento batoh v menší míře vyskytovat i u pěších jednotek a od r.1943 je také vydáván oddílům cyklistů. Tento jednoduchý batoh má přibližně rozměry 29x41x11cm (rozměry se u jednotlivých typů a výrobců „mírně“ odlišují), obsahuje vnitřní kapsu která se zapíná na 1 knoflík, chlopeň hl. kapsy se zapíná jedním koženým řemínkem a přezkou s trnem. Toto mají všechny verze společné, dále se však již mohou v mnohém lišit, barva materiálu je nejčastěji zelená, ale mohou se vyskytovat i jiné odstíny (pro LW se vyráběla modrá verze)…..postupně zde popíši všechny typy se kterými jsem se zatím setkal (označování jednotlivý typů je spíše pro orientaci a není původní ani oficiální ).

1.typ: tento batoh pochází z počátku produkce, batohy vyrobené v r. 1940 jsou všechny v podstatě totožné. Jsou vyrobeny z kvalitní pevné bavlněné látky, kožené součásti jsou zhotoveny z hnědé kůže, kovové součásti jsou z větší části z hliníku (ale nemusí být pravidlem). Chlopeň hl. kapsy je obšita kůží, v horní části batohu je 12 hliníkových oček na provlečení stahovací šňůrky a kůží obšitý rozparek pro lepší přístup do batohu. Ramenní popruhy jsou v horní části přinýtované k batohu a jsou přibližně 2,5cm široké, levý je k batohu připnut přezkou s trnem a pravý je přichycen háčkem či karabinkou za „D“ ve spodní časti batohu. Dále jsou na stranách batohu 2 páry kožených poutek a na horní části chlopně batohu je kovové obdelníkové očko……exemplář který je na fotkách je dosti atypický textilními rameními popruhy, tyto popruhy jsou dle nýtků a jejich obarvení šedou základovkou a dle materiálu popruhoviny velmi pravděpodobně původní opravou provedenou v některé opravně výstroje během služby tohoto batohu…..bohužel mám jen 2ks tohoto typu a oba jsou v dosti poničeném stavu, takže fota nejsou nic moc

2.typ: zde se jedná v podstatě pouze o zjednodušení výroby batohu pro dělostřelce , tento typ je až na drobnosti shodný s 1.typem, pouze už je většinou použita méně kvalitní látka, kožené součásti jsou z černé kůže a kovové součásti jsou výhradně ze železné slitiny. Místo 12 stahovacích oček je v horní části batohu tunýlek na provlečení stahovací tkanice, zcela chybí rozparek pro snazší přístup do batohu.
U tohoto typu se mohou místo integrovaných rameních popruhů vyskytovat pouze „D“ s háčkem pro upevnění na nosné řemení (tak jak bude vidět u 3.typu )

3.typ: tento typ se začal vyrábět nejspíše v r.1943 a je již v podstatě novým batohem. Hl. odlišností jsou 2 ustrojovací řemínky přišité v přední části batohu (pro větší pevnost je každý z nich ještě v horní části prošití přinýtován), další rozdíl je v ušití celého batohu (beze změn je vpodstatě pouze vnitřní kapsa) a absenci jakýchkoliv dalších poutek a oček na uchycení výstroje. Tento batoh již má většinou místo rameních popruhů pouze „D“ s háčkem na uchycení batohu na nosné řemení a všechny kovové časti jsou opět ze železné slitiny. Batoh na fotkách pochází již z pozní produkce, kvalita kůže je značně proměnlivá, knoflík na zapnutí kapsy je plastový a "D" s háčkem jsou jeden z náhradních typů....

Tento batoh je ražen „WIKO BRAKE b./BLF. 1942“, je vyroben ze vcelku kvalitní látky, kožené součásti jsou naproti tomu z celkem tenké kůže a kovové součásti jsou ze železné slitiny. Asi nejzajímavější na tomto batohu je však způsob ušití „těla“ batohu, jelikož střihem se od 1. a 2. typu dosti liší, dále na batohu nejsou žádná kožená poutka ani kovová očka na uchycení výstroje. V horní části batohu je 12 kovových oček na provlečení stahovacího provázku. Zbytek batohu již v podstatě odpovídá klasickému „dělostřeláku“.

Tento batoh byl vyroben v r.1944 a jedná se o opravdu úspornou verzi. Látka je celkem tenká. Kožené součásti jsou naproti tomu z překvapivě kvalitní hnědé kůže (celkem zajímavý je styl jejich přišití který se občas objevuje na výstroji z konce války). Dále jsou dosti netypická textilní poutka na výstroj a poutko na provlečení zadního dílu nosného řemení. Množství švů na batohu je také trochu „omezeno“ (díky čemuž batoh moc nedrží tvar) a nejpodivněji působí úspora kůže na vnější části zadního vyztužení. Také je zajímavé že jsou použity klasické „D“ s háčkem a ne nějaká jejich náhradní verze, která je pro pozdější výstroj celkem typická….prostě tento batoh je opravdu velmi podivný, navíc má ještě ČS poválečnou přejímku.

Od konce r.1941 byl pěším jednotkám na východní frontě vydáván bojový tlumok (Kampf Rücksack). Tyto batohy měly větší objem než Tornistry M34/39 a měly tak usnadnit přenášení objemné výstroje při pěších přesunech (posléze vznikla i tropická obměna těchto batohů) Těchto batohů existuje relativně velké množství typů, bohužel je těžké rozlišit, který se kdy přesně a kde používal, první typ si nejspíš vzal za vzor batoh používaný v LW už od r.1936 a obecně lze říci že typickým rysem těchto batohů jsou 2 přední kapsy…..na fotkách je jeden z posledních typů tlumoků pro pěchotu, který umožňuje zavěšení „A-rámu“ přímo na batoh (na prvním batohu chybí vrchní "D"). V pozdější fázi války byla kvalita batohů velmi rozdílná, není vyjímkou použití několika druhů kůže, různých odstínů látky na jednom batohu či náhrada vystužení kůží za vystužení popruhovinou, či jen látkou…

....opravdu zajímavý je tento batoh, je ražen výrobcem a r.1945 (což je dosti netypické). Je ušit ze silné a kvalitní bavlněné látky, na vnitřní kapsu je použit tm. modrý drilich, kožené součásti jsou vyrobeny z několika druhů hnědé kůže (některé jsou přišity klasikou „tenkou“ nití na textil), všechny kovové součásti jsou z železné slitiny, „D“ s háčkem jsou v jednom z méně častých náhradních provedení a jako podložek pro přišití některých kožených častí bylo použito pouze kousku textilu….zkráceně hezký příklad velmi pozdní produkce něm.výstroje.

Byla zavedena v listopadu 1934 a ať v této či pozdějších modifikacích se používala po celou válku a to i přes svou (oproti látkovým batohům) složitou výrobu a některé nedostatky. Tornistra M34 byla vyráběna z pevné a kvalitní bavlněné látky většinou světle zeleného až olivového odstínu.Kožené části mají hnědou barvu (po r.1939 může mít barvu černou), kovové součásti jsou většinou z hliníku. Naprosto typická je chlopeň z teletiny (někde se uvádí že byla používána i koňská useň) jejíž okraje jsou obšity kůží, z vnitřní strany chlopně se nachází kapsa zapínaná příklopkou na jeden hliníkový knoflík. Chlopeň se uzavírá na dvojici přezek s trny. Záda Tornistry jsou vyztužena prošitím, zpevněna je i spodní a vrchní část a částečně i boky Tornistry. Hlavní kapsa se uzavírá trojicí přezek s trny. Uvnitř je také všita kapsa na jídelní misku, která se zapíná koženým páskem a kovovým trnem. Z vnější strany je na každá straně dvojice kožených poutek, přičemž na levé straně je jedno z poutek dvojité, na horní straně je další kožené poutko a jedno kovové obdelníkové očko, tyto poutka sloužily hl. k připevnění bandalíru, k tomu účelu se používaly speciální ustrojovací řemínky tzv. Mantelriemen für Fusstruppe. Do spodní části se dal také připnout kožený pásek s všitým háčkem (tento pásek připomíná trochu zadní díl nosného řemení), tento háček se zachytil za opasek a tím se měla lépe rozložit váha výstroje.

Byla zavedena v květnu 1939 a hl. důvodem zavedení bylo zjednodušení výroby Tornister M34 a jich mírné vylepšení. M39 je tedy téměř shodná s M34, hl. rozdílem je absence kapsy na jídelní misku a naopak objevení se svislého koženého poutka zapínaného kovovým trnem na přední straně chlopně a dvojice „D“, které přibyly na horní stranu chlopně. „D“ a ono poutko umožňovali připnutí „A-rámu“ (ten se začal zavádět souběžně s tímto typem tornistry), další spíše drobně rozdíly jsou použití černě zbarvené kůže, používání různě pestrobarevných teletin (dřívější M34 měly téměř výhradně rezavohnědou jednobarevnou teletinu), používání kovové slitiny u kovových součástí a také typickým rysem je připevnění spodního „D“ s háčkem a přezky s trnem pod jeden kus kůže. Dále byly nahrazeny ramení popruhy za „jazyky“ díky kterým se dala tornistra připnout přímo na nosné řemení….

Ovšem všechny tyto změny se neprojevily hned. Někteří výrobci z M39 převzali pouze některé detaily a tak vznikaly různé kombinace prvků tornister M34 a M39, ramení popruhy se vyráběli snad až do r.1943 a měl jsem v rukou i tornistru vyrobenou přesně jako M34, ale raženou 1944 (asi nezajímavější bylo že tento kus byl vyroben ze světlé látky s červenými pružky která se používala na např. na sumky ke StG). Jinak u tornister vyrobených v průběhu války se používaly různé druhy bavlněné látky v olivových až tmavě zelených odstínech. Někteří výrobci už v r.1943 přešli na náhradu koženého bočního vystužení lisovaným kartónem a v závěru války se mnohdy u tornister nahrazovalo šití kožených součástí nýtování (tam kde to bylo jen trochu možné).

Ještě několik drobností tykajících se Tornister M34/39….
Nýty sloužící pro připevnění rameních popruhů včetně podložky kterou však mnoho výrobců nepoužívalo

Několik kožených rameních popruhů pocházejících z let 1937-39, popruhy se vyráběly většinou v hnědé barvě a černé jsou spíše vyjímkou (většinou jde o pozdní výrobky okolo r.1943)

Ukázka háčků a karabinek používaných na rameních popruzích…

Standartním typem batohu GJ byl Rücksack M31 für Hochgebirgstruppen, tento batoh byl typu Bergen. Materiálem byla pevná bavlněná látka olivového odstínu. Kožené součásti byly většinou černé barvy. Chlopně kapes byly lemovány kůží, u pozdějších verzí může být kůže nahrazená textilní lemovkou. Chlopeň hl. kapsy se zapínal na 3 přezky s trnem, pro zapínání chlopní kapes se používaly různé typy přezek s trny (některé typy byly oproti jiné něm. výstroji dosti atypické), boční kapsy se zapínaly jednou přezkou a přední kapsa dvěma přezkami. Mimo hlavní a vnějších kapes měl batoh i jednu vnitřní kapsu a jedna kapsa byla na vnitřní straně chlopně hl. kapsy. Na vnější straně batohu také bylo množství kožených poutek pro přichycení různé výstroje, u pozdějších variant však mohou poutka naprosto chybět. Kožené ramenní popruhy byly pevně spojeny s batohem pomocí 2 velkých „D“. Také se dal dvojicí poutek v zadní části provléct dlouhý kořený řemínek který po zapnutí okolo pasu zlepšil stabilitu batohu na zádech….
Kromě tohoto typu používaly horské jednotky i velké množství více či méně podobných typů, mnohdy se jednalo o pouze mírně upravené batohy určené původně pro civilní trh. Ke konci války byly horským jednotkám vydávány i Kampf Rücksack, původně určené pro klasické pěší jednotky……

Za fotky musím opět poděkovat Wilhelmu....

Každý voják kterému byla tornistra měl dostat i jednu tašku na ošacení (Bekleidungssack M31), za jistých podmínek se vydávali i dvě. Obsah se mírně odlišoval dle druhu zbraně u které dotyčný sloužil a tvořilo ho prostě náhradní oblečení (např. drilichová unifoma, košile apod.) Rozměry jsou přibližně 39x28x7cm a ze všeho nejvíce tato taška připomíná „pracovní aktovku“. Střih je velmi jednoduchý, má jen jednu hlavní kapsu, chlopeň se zapíná na 2 přezky s trnem, na chlopni je přišito jednoduché kožené madlo, boční švy jsou zpevněny koženým lemováním (u pozdější produkce toto zpevnění může chybět). Materiál je pevná bavlněná látka většinou v béžové, zelenávé až olivové barvě a v publikaci Osprey se uvádí i Feldgrau (ale tou bych si nebyl úplně jist ), také existuje šedomodrá verze pro LW. U dřívější produkce se používala hnědá kůže a hliníkové kovové součásti, později se přešlo na používání kůže černé barvy a kovové součásti byly z železné slitiny, dále se malinko zjednodušil střih (střední díl je s chlopní z jednoho kusu) při zachování stejného tvaru tašky.

Tato verze výstrojního vaku byla zavedena ještě před WWII. Základními rysy se shoduje se zde již popisovanou zelenu verzí. Jako látka je použita opět pevná a pro něm. předválečnou výstroj typicky kvalitní bavlněná látka, kovové součásti jsou z hliníku a doplňky jsou z kvalitní hnědé kůže. Tento vak má oproti pozdější verzi celkově mírně menší rozměry. Hl. prostor vaku se zapíná na 3 zdrhovadla krytá légou a 3 stiskací knoflíky. Zdrhovadla jsou opatřena koženými pásky pro snadnější zapínání. Horní a spodní část je opatřena madly pro snažší manipulaci. Horní madlo je řešeno jako rozepínací na přezku s trnem, spodní je jednoduché. Na spodním madle jsou pomocí nýtů otočně připevněny přezky s trnem sloužící k připnutí spodní části rameních popruhů. Ty po provlečení poutky v přední části vaku mohou sloužit jako madla pro takto vzniklé zavazadlo podobné dnešním sportovním taškám. Horní část vaku je opět vyztužena pevnou deskou (tm. modré barvy) které je pokryta látkou a pomocí nýtů připevněna k horní části vaku. Uvnitř vaku se nalézá kapsa na jídelní misku zapínaná stiskacím knoflíkem. V horní části jsou pomocí koženého pásku vytvořena poutka. Na zadní straně vaku je trojice jednoduchých kapes bez zapínání a velká měchová kapsa s příklopkou zapínanou 2 koženými řemínky a atypickými přezkami s trnem. Do spodního švu vaku je všita dvojice bavlněných tkanic.
Vak na fotkách pochází z r.1938, má trochu netypické stiskací knoflíky zn. Stocko, zdrhovadla jsou zn. Ri-Ri.

Wilhelm poskytl fotky tropické verze Kampfrücksacku za což mu ještě jednou děkuji…..
Tento batoh je v zásadě shodný s již zde popisovanou verzí batohu pro pěchotu, rozdíly jsou, kromě náhrady kůže za bavlněný tkaný materiál, hl. kovová očka pro stáhnutí horní části batohu a rozparek na snadnější vkládání věcí do batohu, dále chybí kovová „D“ na spodní straně předních kapes a naopak je všito jedno velké kovové „D“ na zadní straně batohu….

Tento tropický tlumok byl nejspíše používán LW (dá se tak usuzovat z čistě pískové barvy a velmi precizního zhotovení). Tento batoh je zhotoven z pevné kvalitní balvněné látky, celkem zajímavě je vyřešeno zapínání přední a hl. kapsy kapsy, tyto kapsy se zapínají dvojicí tkaných pásků z trochu netypickým hlíníkovým zakončením. V těchto páscích jsou vytkány dírky pro trny přezek. Kromě hlavní a přední kapsy obsahuje batoh jednu vnitřní kapsu zapínanou na 2 kovové knoflíky. Horní část batohu se stahuje šnůrkou provlečenou 16 hliníkovými očky. Po stranách batohu je čtveřice poutek pro přichycení výstroje. Ramenní popruhy jsou přichyceny v horní části pevně k batohu dvojicí velkých kovových "D" (mezi těmito velkými "D" se nachází jedno menší sloužící k pověšení batohu či připnutí výstroje) vespod se k batohu popruhy přípínají na obou stranách kombinací hliníkového "D" na popruhu a kovového "D" s háčkem na spodní části batohu. Hliníková "D" přišitá na rameních popruzích slouží k připnutí řemínků, jejíchž druhý konec se připnul k sumkám či posuvkám na opasku (obdobně jako tomu bylo u batohů pro GJ)
Fotky opět pochází od Wilhelma

Ještě zde doplním věc patřící k tropické verzi Kampfrücksacku, jsou to "přepravní" ramení popruhy, které umožňovali nosit batoh i bez připnutí na nosné řemení.

Tyto tornistry nesloužily k uložení osobních věcí (či snad samotné radiostanice), ale ukládalo se v nich příslušenství potřebné pro obsluhu a provoz radiostanic. Existovala 3 provedení lišící se obsahem a vnitřním uspořádáním, k jejich snadnému rozlišení sloužil v přední části tornistry umístněný kožený čtverec s číslem (1,2 nebo 3). Na fotografiích je provedení č.3 (ostatní provedení jsou až na vnitřní uspořádání dosti podobná, např. provedení č.2 by mělo mít vnitřní prostor rozdělen přepážkami apod.).

Téměř všechny vnější části tornistry tvoří teletina doplněná koženými výztužemi zad a lemováním hran. Po stranách tornistry jsou nesymetricky přinýtovány široká kožená poutka. Na spodní straně je dvojice háčků sloužících k uchycení nosných řemenů. V horní části tornistry je kovové obdélníkové očko podobně jako na Tornister M34/39, v přední části je 6 širokých poutek, dvěma z nich se zajišťují kožené perforované jazyky sloužící spolu s koženými řemínky (částečně vyztuženy kovem) a dvojící kovových oček k zapínání celé tornistry. Tornistra je vybavena vnitřním „dřevěným“ rámem, uvnitř se nachází dvojice řemínků zapínaných přezkou s trnem a dvojice kožených poutek v horní části. Na vnitřní straně spodní chlopně je měchová kapsa zapínaná dvojicí řemínků, na vnější straně kapsy je ještě dvojice malých kapsiček bez jakéhokoliv zapínání. Pod touto kapsou je kožený tubus zapínaný příklopkou na trn. Celá spodní chlopeň je pomocí bavlněné látky spojena s bočnicemi, to zabraňuje přílišnému vyklopení spodní části chlopně pokud je tornistra ve svislé poloze. Zajímavostí je také použití ocelové slitiny na kovové části, důvodem byla nejspíše větší pevnost oceli oproti hliníku, který se běžně vyskytuje na Tornister M34 z té doby.

K Fernschprechtornister také byly dodávány "speciální" ramení popruhy (odlišné od těch k tornister M34/39), vzhledem jsou téměř totožné s rameními popruhy k dřívějšímu typu tornistry (za války se hojně vyskytující u HJ,RAD apod.), jen místo hliníku je opět použita ocelová slitina a háčky sloužící k připnutí sumek jsou jednoduchého provedení.

Ještě taková úchylka.
Tato tornistra je velmi zajímavá a to snad ve všech směrech. Byla vyrobena v r.1944 přesto je zpracována přesně jako Tornister M34. Materiál je hrubá bavlněná látka velmi světlé barvy s červeným proužkem (spíše je známá ze sumek k StG 44), která je použita i na vnitřní součásti tornistry. Dále je použita hnědá kůže, náhradní typ "D" s háčkem (u tornister se vidí opravdu min.) a ražení výrobce není provedeno jako Rb.Nr. (pro r.1944 už dosti netypické).

Tyto zajímavé tornistry zřejmě produkoval jeden výrobce (viděl jsem už 2 vzhledově shodné exempláře),tornistra na fotkách je ražena nejspíše "POP", bohužel ražení na jiném kusu který jsem měl kdysi v ruce si nepamatuji (pouze si pamatuji vyražený rok 1944 a to že tam bylo něco jiného než Rb.Nr. kód).

Fotky pochází z Aukra kde se nedávno jedna tato tornistra objevila.