Poslední návštěva: Právě je čtv 26. kvě 2022 8:13:30


Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Benito Musollini
PříspěvekNapsal: čtv 17. bře 2011 21:23:41 
Administrátor

Registrován: pon 07. bře 2011 13:21:29
Příspěvky: 562
(přesun ze starého fóra, autor Franz)

Rozhodl jsem se nějak oživit toto fórum a pro to do tohoto tématu budu postupe času přidávat díly o životě tohoto italského diktátora.Rozhodl jsem se zvolit delší a podrobnější formu protože věřím že tyto hodnotné informace pomůžou obohatit váš ucelený přehled o WW2. Budu rád za hodnotné komentáře a doplňující informace vztahující se k tomuto tématu. Odpusťte mi případné překlepy a gramatické chyby.

Použitá literatura k prvnímu dílu:

Přísně tajné!- litertura faktu 3/2009 článek: Benito Mussolin- autor Roman Cílek
Velké bitvy a osobnosti druhé světové války.Autor Winston S Churchill-Euromedia group K.s. 1999
Web: Wikipedia.cz

Benito Mussolini

Část první: Muž který zradil své ideály

Narodil se 29.července 1883 poblíž vesnice Dovia ve farnosti Predappio spadající do kraje Romagna nedaleko jaderského pobřeží. Tomuto kraji se také říká Sicilie kontinentální Italie pro množství revolucí a extremismu které z tohoto kraje vzešli.

Otec malého Benita -Alessandro Gaspare Mussolini byl kovářem, ale raději než svému řemselu se jako vášnivý socialista věnoval politické a agitační činnosti, byl členem obecní správy, spolbudoval družstevní hnutí, občas stál pro svou činnost před soudem. Alessandro který byl nesmiřitelný ateista a netajil se svým vyhroceným odporem k církvi si vzal za manželku ženu z opačného názorového pole: učitelku místní základní školy z Dovie- Rosu Maltoniovou, dceru laického veterináře a přesvědčenou katoličku.-Pozoruhodná genová směs.
Dílem osudu se stal Benito Mussoliny po jistý čas jak revolucionářem tak i učitelem. Ale nepředbíhejme.

Ještě je tu však otázka křestního jména. A tady lze poznat , kdo z rodičů měl v dané chvíli rozhodující slovo. S přemháním a po několika bouřlivých scénách sice otec dovolil, aby byl syn pokřtěn v kostele, ale při zápisu do matriky prosadil tři křestní jména a žádné z nich nebylo jen tak náhodné:Benito Amilcare Andrea.
Benito na počest mexického revolucionáře Benita Juareze, který nechal popravit císaře Maxmiliana . Amilcar a Andreo k uctění památky dvou významných představitelů socialistického hnutí v "rudé Romagni"- Amilcara Ciprianiho a Andrea Costy.

V devíti letech se Benito stal žákem salezianské internátní školy sv. Františka ve Faenze, ale předčasně jí opustil s rozporuplným hodnocením: inteligentní chlapec s nadměrným zájmem o umění a literaturu a le současně neukáznitelný rváč. Škola, na kterou později přešel se nazívala Civilní institut ve Forlimpopoli. Svým způsobem to bylo pro něho rozhodující období. Přetrvávala sice v něm vznětlivost a jednou dokonce bodl spolužáka kapesním nožem, ale obzor jeho znalostí se značně rozšiřoval, ucelenější podoby nabýval jeho zájem o revoluční socialismus, pravidelně četl milánský vyhraněně levicový list Avanti! pokoušel se také psát a v lednu 1901 , kdy zemřel jím hluboce obdivovaný Guiseppe Verdi, sepsal o něm pojednání jež poté veřejně přednesl. Zvládl v té době také první sexuální zkušenosti, poprvé s tlustou prostitutkou, pak již vesměs se spolužačkami, a do svého deník si zapsal toto krédo: "nahá žena navždy vstoupila do mého života a do mých snů"
V únoru 1902, už s diplomem v kapse, se stal učitelem na základní škole v Gualieri Emilii poblíž Parmy. Zdejší místní správu sice ovládali socialisté ale mladému kantorovi se zdáli málo radikální, což při mnoha příležitostech dával najevo a při veřejných schromážděních, například na sjezdu učitelů v Bologni, vyzval posluchače, aby" podle zářného vzoru Garibaldiho směřovali své skutky k sociální revoluci" I pro levicové radní se stal nepřijatelný . Nejen vzhledem k jeho názorům, ale také proto, že se v Gualtieri prozradil jeh milostný vztah s ženou, jejiž manže sloužil na jihu Italie jako voják .K tomu všemu navíc mu hrozil povolávací rozkaz do armády a měl starosti i se svým otcem, ktrý byl v Predappiu zadržen pro vyvolávání nepokojů při místních volbách.

V červenci 1902 opustil svou školu a odjel do Švýcarska .
"V tvrdých podmínkách námezdního stavebního dělníka či přímo nezaměstnaného, který občas mívá hlad a spává třeba pod mostem, se tu snažím doučit vznešenému
umění být socialistou" bapsal v dopise jednomu ze svých italských přátel. Doputoval do Švýcarska, země, která svým liberálním přístupem přitahovala různorodě smýšlející emigraci ze všech koutů světa, doučit se socialismu- a také to ve skutečně těžkých hmotných i osobních podmínkách během dvou let zvládl: stával se v socialistických , anarcho-socialistických, odborářský a protiklerikálních kruzích nepřehlédnutelnou osobností. Zdokonalil s iv jazycích, plynně četl a koverzoval francouzky i německy, seznámil se s řadou pozoruhodných lidí mezi které patřil podle mnohých leged i Lenin. Dvakrát chtěl ze svého švýcarského exilu odjet jednou do USA podruhé na madagaskar v obouch případech však zůstal protože se mu nechtělo opustit některé ze svých četných milenek
V březnu 1904 , kdy se v Lausanne zůčastnil slavnostního shromáždění na počest výročí vzniku Pařížské komuny , mu byla představena Ruska židovského původu Angelika Balabanovová se kterou navázal mostný vtah, tato významná postava mezinárodního socialistickéo hnutí a budoucí tajemnice Komunistické internacionály na něj měla velký vliv a postarala se mu i o možnost večerního vzdělávání na zdejší univerzitě. Později po návratu do porevolučního ruska Balabanovová se odvážně postaví proti nehumánním metodám bolševického režimu, což jí opět važene z exilu, odkud prokleje nejen Lenina a Stalina, ale i někdejšího milence, nyní vůdce fašistů, kterého nazve "podlým zrádcem, na kterého je teba plivnout"

Musolini už nebyl bezejmeným utečencem, nulou bez významu.
V odborných kruzích se o něm hodně mluvilo zejména o jeho propagandistickém spisku s názvem Člověk a božství, jehož již první věta sama o sobě říkala vše: "bůh není!" V textu se autor dovolával Voltairova tvrzení, že nikoliv Bůh stvořil lidi, ale lidé si stvořily Boha. V závěru pak sepsal Mussolini až jakýsi manifest: "někteří filozofové zastávají názor že náboženství nezahyne. S tím lze nesporně souhlasit
Samozřejmě, že též v socialismu bude exsistovat náboženství: bude to druh oduševnělého křesŤanství bez kultu, ale pevného v morálce bratrství. Sám socialismus bude tedy náboženstvím budoucnosti."
Svůj ateistický postoj dokázal Mussolini zúročit nadmíru působivě. Na jednom veřejném shromáždění vytáhl hodinky a zvolal " Dávám Bohu pět minut času na to, aby mě rovnou zde na místě srazil bleskem . Když to nedokáže, můžeme s konečnou platností prohlásit, že neexistuje."
Čekal v napjatě ztichlém sále pět minut. Žádný blesk z oblohy nesjel: přijal to tedy jako své osobní vítěztví nad Bohem a s kamennou tváří, jak jí známe i z pozdějších podobizen, vyslechl nadšený potlesk.

Přeběhlík

Řečeno nadsázkou: navzdory mussoliniho rozhodnutí, že bůh není, lze se pozeptat, jaká vyšší moc rozhodla o tom, že Benito Mussolini po čase přestane být socialistou, ochráncem práv chudobných a bezbranných. Že se svým bezohledným usilování o roli elitářského despoty stane opakem svých prapůvodních ideálů. Že sám Lenin, bezcitný stratég moci, jemuž chyběl bť zlomek Mussoliniho charismatu, bude muset krátce před svou smrtí projevit lítost nad tím, že "věc socialistické revoluce byla oslabena ztrátou Mussoliniho, který patřil k těm nejschopnějším s jakými se historie jihu Evropy setkala". Že se Mussoliniho kariera jak napíše zasvěcený americký publicista John Gunther, stane " nejdivočejší kombinací přeběhlíka, zuřivce a geniálního člověka v moderní historii".

V roce 1904 se vrátil do Italie, kde se už v mnoha kantonech stal nežádoucí osobou, jeho strmý politický vzestup přibrzdil. Především proto, že musel splnit svou základní povinnost vůči státu, jehož podstatu nenáviděl.
V lednu 1905 oblékl uniformu příslušníka 10 střeleckého pluku sídlícího ve Veroně. Dalo se předpokládat, že jako člověk, který ještě před časem prohlašoval "hanebný militarismus je potřeba pokořit dezercí", prožije většinu prezenční služby za mřížemi kasárenského vězení . Opak je pravdou a mladý revolucionář, který byl 6. září 1906, kdy odcházel do zálohy, vyhodnocen jako vzorný voják. Po letech to ve svých sebeohlédnutí vysvětlí:" Smysl pro Hierarchii odpovídá mé přirozenosti. A také jsem si uvědomil, že se muž musí nejprve naučit poslouchat, aby pak poznal jak velet."

A tak se nyní, po vojně , skoro až horečně znovu pustil do práce a doháněl čas, který ztratil. Střídal učitelská zaměstnání, v Tolmezzu u Benátek byl nakrátko dokonce ředitel školy, střídal-jak měl celoživotně ve zvyku- rovněž milenky, stěhoval se z místa na místo, veřejně vystupoval a psal nespočetně článků, v rychlém sledu rovněž příjmal různé lokální funkce a občas také míval potíže s policií a krátký čas po řádném odsouzení prožil i ve vězení. Svůj slovník odporu proti všemu a všem vědomě přiostřoval. " Socialismus je nucen , nechce-li zemřít, být násilně barbarským," sdělil posluchčům jedné z přednášek- a sklidil za to od některých pochvalu od jiných rozpaky.
Trval ale na svém. Sklon k přímočarému násilí jako nátlakovému politickému nástroji se stával součástí jeho prvoplánovaného uvažování a zůstane jak poznáme, této metodě věrný i tehdy, až už nebude zápolit o lepší podobu světa pod praporem socialismu.

Byl takový ostatně i v soukromém životě- vše se snažil dělat jinak než "obyčejní" lidé. Vždyť dokonce i svou mnohokrát pak jím až do posledních vteřin života podváděnou manželku, ještě ne osmnáctiletou dceru přítelkyně svého nedávno ovdověléo otce, přišel požádat o ruku s revolverem v ruce a nabídkou která se nedá odmítnout- buď si ho vezme nebo zastřelí ji a pak sám sebe. Světlovlasá Rachele, tvoří s uhrančivým Benitem pozoruhodný pár, nakonec přikývla a Mussolini si napsal do deníku: "Dne 17.ledna 1910 jsem si vzal bez civilního nebo církevního souhlasu Rachele Guidiovou. Najali jsme si ve Forli byt a prožily krátké líbánky."Ano oficiálně si Rachele vzal až v roce 1915
Zrychlené líbánky nezůstali bez následků.
Prvního září 1910 ve tři ráno, se jim narodila dcera Edda(1910-1995), pozdější choť italského ministra zahraničí hraběte Ciana k terého nechal v roce 1944 popravit za velezradu.
Další děti se narodili již v oficiálním svazku:Vittorio (1916-1997),Bruno(1918-1941),Romano(1927-2006) a Anna Marie (1929-1968)

Zájem o ženy zůstával konstantou jeho života, ale jinak okruh svýc činností Benito Mussolini neustále rozšiřoval.
Zejména při pobytu v trentinu, městě s převážně italským obyvatelstvem, ležícím tehdy na samém jižním cípu rakousko-uherské monarchie nejenže zastával funkci tajemníka zdejší socialistické komory práce a šéfoval týdeníku
L Avvenite del Lavoratore(budoucnost dělníka), ale dost času věnoval také literárním pokusům. Dokončil čtenářiúspěšně přijatý román Claudia Particcela, milenka kardinálova, vytvořil řadu novel. Za připomenutí stojí krátká povídka Svatební "jízda", nahozená do bloku - jak autor sám uvádí- během jediného odpoledne 9.května 1909 na hradě Toblino.
Zůstává jedním z mnoha paradoxů Mussoliniho života, že v témže období se s obdivem zajímá o postavu již dávno mrtvého muže, který je v mnohých směrech Mussoliniho myšlenkovým i mravním protipólem
V roce 1913 napsal své pojednání :Giovanni di Hus, il Veridico(Jan Hus, hlasatel pravdy) tato Stodvacetistránková publikace vyšla v Římě v rámci protiklerikální historické edice Mučedníci volné myšlenky. Autor zde vystihuje Husovu odvahu postavit se uvnitř církve proti diktátu mocných a setrvat na svých názorech až do konce, tedy i cestou ke kostnické hranici, ale nebyl by to ani on, kdyby sebestředně nevyužil této příležitosti k pohledu na svou vlastní osobu. "Jak bych se v takové situaci zachoval já?" klade si řečníckou otázku a pak jí ještě rozšiřuje: "Je-li možné, že člověk z masa a kostí, tedy žádná nadpřirozená bytost , dokáže pro pravdu, pro čistou oravdu svého svědomí přinést i nejtěžší oběť, co je pak s mým svědomím, s mým zápasem za pravdu a poctivost? V roce 1926 mu byl dokonce udělen Československem Řád Bílého lva za jeho kladný postoj k husitství a československým legiím za první světové války, který v Itálii propagoval. Později se ke svému postoji již nehlásil a řada jeho raných antiklerikálních knih byla za jeho vlády stažena ve fašistické Itálii z oběhu.

Na podzim roku 1911 vpadli italští vojáci do Libye a italsko-turecký konflikt o koloniální území v Africe skončil o rok později příměřím, které s určitými ústupky bylo nesporným italským vítězstvím.

V té době Mussolini posílil své politické postavení a mohl už opustit zúžené hřiště regionální politiki. Signál k tomu poskytl kongres II. internacionaly v Bsileji, kde se socialisté v listopadu 1912 shodli na důrazném a promyšleném odporu vůči vládnoucím kruhům ve svých zemích. Po následné římské konferenci vedení Italské socialistické strany, kde došlo ke střetu frakce "umírněných reformistů" s "neustupnými" byl v roce 1914 Benito Mussolini pověřen funkcí ředitele v Miláně sídlícího stranického listu -Avanti! kde do té doby působil jako redaktor , čímž postoupil nejen na stranickém, ale také společenském žebříčku. Byl dokonce donuce obstara si smoking a frak, tedy oblečení, jímž jako správný revolucionář doposud opovrhoval. Co do výše prodejnosti novin byl zřejmě direktorem schopným, podařilo se mu jí výrazně zvýšit a přiblížila se občas až ke sto tisíci výtiskům. Rubem tohoto úspěchu byl diktátorský způsob, jímž z redakce vytlačil každého kdo mu tak či onak překážel či se provinil odlišným stanoviskem.
A obsah listu? Prudký příklon k radikálně revolučnímu tónu, propagující i četné protidemokratické formy násilí, Řečeno tehdejším slovníkem, tím byla převzata z Francie metoda "přímé akce", na což jeho spolustraník Giuseppe Alessandro Modigliani zareagoval sepsáním osobního dopisu, v němž bylo naznačeno mnohé, co nadčasově překračovalo rámec pouze vnitrostranického ideového sváru:
"Měl jsem dnes potěšení slyšet tě poprvé a přiznávám se, že jsi dostál pověsti skvělého řečníka. Avšak v určitých okamžicích jsem si kladl otázku, zda při metání některých téměř anarchizujcích blesků neskrýváš pod hávem revolucionáře něco, co se blíží spíše jakobínství starého stylu než socialistické kritice nového stylu."
Modigliani se dotkl podstaty toho, co již brzy příjde.
Jakobínství….!
Ve svém myšlenkovém a charakterovém základu měl zřejmě Benito Mussolini mnohem dál k vznešeným a úctyhodným ideálům rovnosti-volnosti-bratrství, než k jakobínskému pojetí krvavého revolučního teroru, jehož symbole, se jednou provždy stalo ostří gilotiny.
Nástupem doby, kdy se to naplno projeví, ovlivnily v červnu 1914-tedy až na dohled od počátku světové války-dramatické události souvisící s generální stávkou a označované jako "rudý týden".Došlo k četným srážkám stávkujících nejen s politickými oponenty z řad mladých konzervativců a příslušníků střední třídy, ale i policií a armádou. Na obouch stranách pomyslné barikády umírali lidé, v evropských metropolích vypuklo zděšení a v londýnském listě Times napsali, že se jedná o "teror dělnické menšiny". Vedení socialistické strany posléze usoudilo, že události překročily rámec původních sociálních požadavků a vyzvalo pracující k ukončení odporu vůči státní moci a k návratu do zaměstnání. Straničtí radikálové to označily za kapitulaci. Mussoliny se sice rozhodnutí nejvyššího stranického orgánu podřídil, ale vnitřne se s ním neztotožnil a při zpětném a při zpětném hodnocení svého života přiznává, že
ćerven 1914 otřásl jeho vírou v socialistickou stranu, což posléze povede i k rozchodu se socialisem jako názorovým postojem. Rodil se v něm zárodek ideologie Fašismu.

V době, kdy se třicetiletý Mussolini zabýval Husem,válka na evropské půdě se již stávala neodvratnou. Osmadvacátého čevna 1914 zahynuli při sarajevském atentátu
následník rakouského trůnu arcivévoda František Ferdinand d'Este a jeho choť hraběnka Žofie Chotková. Incident zapůsobil jako spouštěcí mechanismus, ale i kdyby srbský nacionalista Gavrilo Princip zaváhal a nestiskl spoušť své zbraně, jistě by se našla jiná záminka. -tak jako tak se lavina dala do pohybu. O měsíc později vyhlásila Vídeň válku Srbsku a v rychlém sledu se přidávaly další země . Z evropských mocností pouze Italie, ač byla spolu s Rakouskem Uherskem a Německem členem trojspolku, zůstávala stranou, a to hlavně pro to, že nedávný konflikt s Tureckem a vleklé šarvátky s arabskými povstalci v Lybii vyčerpaly italské zbrojní sklady.
Válečné dění vrazilo klín mezi Italské socialisty.
Mussoliny se zpočátku postavil za basilejské usnesení II socialistické internacionaly, v němž se pro případ vstupu jednotlivých zemí do války určovaly stávky a tím nástup armád zabránit.
"Z řad proletariatu" křičel Mussolini a jedné schůzi "se ozývá pryč s Imperialistickou válkou" Ukázalo se však, že usnesení kongresů mají daleko k realitě. Polnice nacionalistického nadšení převálcovala předchozí úmysly a vedoucí osobnosti socialistických stran v Rakousku-Uhersku, Německu, Francii a třeba i Belgii podpořily až na vyjímky své vlády ve válečném úsilý.

Byl to zlomový okamžík v myšlení Benita Mussoliniho.
Překotný vývoj událostí jako bankrot mezinárodního socialistického hnutí. Představa, že skoro po celé Evropě desítky milionů lidí, z nichž většina přináleží k proletariatu, bez sebemenších náznaků odporu, a dokonce snad i s nadšením pochodují do zákopů a cvičí se, aby byly lépe připraveny zabíjet zase jiné proletariáře, z něho pomohla učinit nadřazeného elitáře a jeho tolikrát zdůrazňovanou víru v osudovou úlohu mas v dějinách změnila v pohrdání:
"Socialistická internacionala je mrtvá. Ale žila vůbec někdy? Byla to aspirace, ne skutečnost"
Samozřejmě, že se svými názory uvnitř socialistické strany narazil a svár vyhnal na ostří nože. V Corriere della Sera zveřejnil otevřenou výzvu:" Úkol Italie je vytyčen: musí intervenovat! Proti Rakousku! Proti Rakousku bez pletich! Přímo! Otevřeně!" K tomu došlo 24 řijna 1914. Ale hodlal jít i dál. Poté, co byl vypuzen z vedoucí pozice listu Avanti! a ztratil tím svou publikační základnu, rozhodl se přejít do propaandisticého protiútoku. V miláně si najal několik místností a 15. listopadu 1914 vyšlo první číslo jeho vlastního listu Il Popolo d Italia (lid Italie).Již tento název měl symbolický podtext stejně se jmenovali noviny, které v roce 1860 vydával revolucionář Giuseppe Garibaldi, mnohé napovídala i dvě motta v záhlaví listu. Louis Auguste Blanqui: kdo má železo , ten má chléb." Napoleon Bonaparte:"Revoluce je idea která nalezla bajonety." V úvodníku startovního čísla se Mussolini obrátil k italskému dorostu a pokoušel se v něm probudit duch "heroického válečného romantismu": "O ničemi a idioty se nestarám…. Já jdu! A je na tobě mládeži Italie, abys v této cestě pokračovala. Mládeži z továren a univerzit, mladí léty a mladí duchem, mladí z generace, kterou osud povolal dělat dějiny, vás oslovuji zvoláním a jsem si jist, že se setká ve vašich řadách s širokým ohlasem a sympatiemi. Tím zvoláním je slovo , které bych nikdy nebyl vyslovil v dobách normálních, které však dnes pozvedám silně, plným hlasem a v pevné víře - slovo krásné a okouzlující - slovo VÁLKA!"
Jak neskutečně to zní z úst někdejšího antimilitaristy.

Reakce na jeho postoj tomu napovídala
"vyloučit!" zaznívalo z řad socialistických činitelů i značné části členstva. Mussolini se bránil a mimo jiné prohlásil, že Marxovo učeni je vyčpělá veteš, a ten, kdo to nevidí, je slepý. Vše vyvrcholilo 24.listopadu 1914 v milánském Lidovém divadle, kde mělo být stranické vyobcování odpadlíka veřejně projednáno a schváleno. "Když jsem vstoupil dovnitř, připadal jsem si, jako kdyby mne vehnali do arény gladiatorů." svěřil se Mussoliny v kruhu svých blízkých. Pokusil se z tribuny promluvit, ale pískotem a křikem dávali zůčastnění najevo, že mu nechějí naslouchat. Rozběnilo ho to natolik, že se přestal ovládat, úderem do stolu roztříštil nádobu na vodu a poranil si přitom dlaň. Vše další tím nabylo na dramatičtější podoby. Pozdvihl vzhůru svou krvácející ruku a překřičel hluk větami, které měli až prorockou podobu:
"Nenávidíte mne proto, že mě pořád ještě milujete…Pokud si myslíte, že jsem mrtvý, bude pro vás strašným překvapením vidět mě znovu živého a nesmiřitelného…Dnes večer mě vyloučíte, vyženete z italských ulic a náměstí. Dobrá. Přísahám, že budu ještě mluvit, a že za několik let mě budou davy Italie následovat a tleskat mi, zatímco vy už budete mlčet."
Je třeba mu přiznat, že na jeho slova dojde.


Nahoru
Offline Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ]  Moderátor: Franz

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Fórum běží na systému phpBB
Pro KVH VVP Milovice vytvořil čéža | © 2009-12 [mceza.com]

Děkujeme, že bez souhlasu provozovatele nekopírujete žádný obsah těchto stránek.